Dotaz
Drahý otče,
chtěl bych vám položit otázku týkající se manželské věrnosti.
Podle toho, co vím, manželství zavazuje manžele mimo jiné k vzájemné lásce a k manželské věrnosti, dokud je smrt nerozdělí. Cizoložství je těžký hřích, který spočívá v žádostivosti nebo v pohlavních stycích mimo manželský svazek, případně – u svobodné osoby – v pohlavním styku s osobou již sezdanou. Proto jsou ti, kdo se „znovu ožení/vdaj´í“, v nepravidelném stavu, neboť se jedná o trvalé cizoložství. Naproti tomu ti, kdo se rozvedou, aniž by vstoupili do nového manželství, z oprávněných důvodů – například kvůli ochraně majetku – se ničeho zlého nedopouštějí, mají-li vážný důvod přerušit manželské soužití. Až sem nemám pochybnosti.
Moje pochybnost však vzniká při srovnání těchto dvou situací.
Představme si, že jistý Tizio, již spojený manželstvím, se jednoho dne zamiluje do jiné ženy, která jeho city opětuje. Oba se často vídají, avšak Tizio a jeho manželka nadále žijí spolu bez problémů, protože celá situace zůstává utajená. Pokud by Tizio na této cestě pokračoval, i bez jakéhokoli tělesného vztahu, byla by tím poškozena Tiziova manželka, která nemá výlučné právo pouze na jeho tělo, ale také na jeho „srdce“. Proto se podle mého názoru i tato „platonická nevěra“ jeví jako čin těžce neuspořádaný.
Představme si nyní opačný případ. Manželka Caia si z hloupého důvodu sbalí věci a odejde žít sama, přičemž Caia bezprávně opustí. Předpokládejme také, že Caio je obětí této situace. Vzhledem k nerozlučitelnosti manželství se ani Caio, ani jeho manželka nemohou „znovu oženit/vdát“. Zůstává však možnost, že by se Caio mohl zamilovat do jiné ženy a navázat s ní citový vztah, který by nevedl k nečistým skutkům.
Otázka zní: manželství není jen závazkem vůči manželskému partnerovi, ale především závazkem před Bohem. A tento závazek ukládá manželům povinnost věrnosti – zdůrazňuji nejen tělesné, ale i duchovní – „v dobrém i ve zlém“. Proč je v prvním případě spáchán těžký hřích, zatímco ve druhém nikoli? Je ve druhém případě přítomen lehký hřích, nebo zde není hřích žádný?
Děkuji vám za odpověď a pamatuji na vás v modlitbě.
Michele
Odpověď kněze
Milý Michele,
1. Zcela souhlasím s tím, co jsi napsal o rozvodu a o nutnosti k němu v určitých případech přistoupit, aby se zachránilo alespoň to, co je možné zachránit.
Blahopřeji ti k jasnosti tvého uvažování.
2. Pokud jde o manželskou věrnost, i pro Caia – jelikož je před Bohem ženatý – platí přikázání, které zavazuje k manželské věrnosti.
Nesmíme zapomínat, že manželství je svátost, tedy znamení vždy věrné Boží lásky k člověku a lásky Ježíše Krista k církvi.
Ten, kdo uzavírá manželství jako svátost, se zavazuje tuto vždy věrnou lásku žít jak v dobrém, tak i ve zlém. A k takovému životu čerpá sílu a inspiraci od Ježíše, který zůstává vždy věrný, i když my jsme mu nevěrní.
Proto i Caiovo zamilování je nevěrou, a pokud je takové zamilování pěstováno, stává se hříšným, byť je s ohledem na situaci, kterou prožívá, pochopitelnější.
Pokud však Caio pěstuje pouze duchovní přátelství, pak zde žádná nevěra není. Ostatně i ženatí lidé, když uzavřou manželství, si zcela oprávněně ponechávají přátelství, která měli již dříve.
Děkuji ti za modlitbu, kterou rád opětuji, a žehnám ti.
otec Angelo
