Dotaz
Drahý otče,
otázky, které bych vám nyní chtěl položit, vycházejí z úvahy, kterou jsem učinil ohledně alkoholu a drog.
Pokud jde o alkohol: je zřejmé, že užívaný s mírou nepůsobí problémy. Když se však někdo například opije, dopouští se hříchu. Ptám se vás: patří tento hřích mezi ty objektivně těžké (jako je například masturbace), nebo zde přece jen není těžká látka? Ke kterému přikázání se váže tento zákaz zneužívání alkoholu?
Co se týče omamných látek: někteří tvrdí, že užití marihuany (lehké drogy), například jednou za měsíc, by mělo mít blahodárné účinky na krevní oběh. Je to pravda, nebo se jedná o klasický „mýtus“? A každopádně: je podle Církve hříchem vykouřit si byť jen jeden joint? A i zde: jedná se o hřích objektivně těžký? K jakému přikázání se vztahuje?
Z otázky vylučuji případy, jako je použití morfinu jako prostředku k utišení silné bolesti, které jsou zjevně dovolené.
Naštěstí s těmito látkami nepřicházím do styku (nebo jako v prvním případě je nezneužívám); vnitřně vím, že určité chování je v rozporu s Božím plánem. Bohužel je však známo, že mnozí z mých vrstevníků to tak nevnímají, a proto bych rád některé otázky upřesnil i pro případ, že bych o nich musel diskutovat.
Srdečně zdravím,
Lorenzo
Odpověď kněze
Drahý Lorenzo,
1. zneužívání alkoholu a omamných látek je proti pátému přikázání, které nepřikazuje pouze nezabíjet, ale také chránit vlastní zdraví i zdraví druhých.
2. Tímto způsobem se vyjadřuje také Katechismus katolické církve, který však hovoří o závažnosti užívání alkoholu zejména ve spojení s činy, jež mohou ohrozit bezpečnost osob.
Výslovně říká: „Ctnost mírnosti má člověka k tomu, aby se vyhnul jakékoliv přemíře v jídle, požívání alkoholu, kouření, užívání léků. Ti, kdo ve stavu opilosti nebo pro bezuzdnou zálibu v rychlosti ohrožují na silnicích, na moři nebo při létání bezpečnost druhých i svoji, nesou za to těžkou vinu. “ (KKC 2290)
3. Katechismus není teologickým traktátem, a proto je nutně stručný.
V teologii se však učí, že těžkým hříchem je i samotné opíjení se, i když nedojde k poškození druhých. Svatý Pavel řadí opilství mezi skutky těla, a proto ti, kdo je páchají, nevstoupí do Božího království (Gal 5,21; 1 Kor 6,9–10). Nikdo se nesmí zbavit užívání rozumu ani s ním spojené způsobilosti vykonávat závažné úkony, které mohou být požadovány i neočekávaně.
4. Pokud jde o odpovědnost toho, kdo se opije, je třeba rozlišovat mezi případem, kdy se někdo opije nečekaně (bez vlastní viny), a případem toho, kdo zná důsledky pití.
Neuspořádané skutky spáchané opilcem se mu přičítají do té míry, do jaké byly alespoň nejasně předvídány. V každém případě se mu přičítají proto, že sám položil jejich příčinu (dobrovolné v příčině).
5. Také užívání drog, mimo terapeutické důvody, je těžkým hříchem.
Katechismus katolické církve je v tomto ohledu jasný a nerozlišuje mezi jednotlivými drogami. Je samozřejmé, že užívání některých omamných látek je závažnější než jiných. To však nic nemění na tom, že všechny představují těžké hříchy, podobně jako je závažnější ukrást miliardu eur než milion. To však neznamená, že krádež milionu by byla pouze hříchem lehkým.
Zde je text katechismu: „Užívání drog působí těžké škody na zdraví a lidském životě. Ponecháme-li stranou přísně léčebné použití, je to těžký přestupek. Pokoutní výroba drog a obchod s nimi je pohoršující činnost; je to přímá spolupráce, protože podněcuje k počínání, které těžce odporuje mravnímu zákonu. “ (KKC 2291)
Děkuji ti, pamatuji na tebe před Pánem a žehnám ti.
otec Angelo
