Zda se po smrti setkáme se svými blízkými, jakou podobu budeme mít, zda jsou duše po smrti zcela odděleny od pozemského života, zda existují domy obývané duchy apod.

Dotaz

Dobrý den,

setkáme se po smrti se svými blízkými?
Jakou podobu by mohli mít?
Jsou duše po smrti zcela odděleny od pozemského života?
Existují domy zasažené působením zlých duchů, nebo se posedlost týká lidí?
Je duše po smrti svobodná jít, kam chce?

Velmi Vám děkuji.

Andrea (Andreas)

Odpověď kněze

Milý Andreasi,

1. Na věčnosti se setkáme se svými blízkými, pokud půjdeme do ráje.
Když Pán říká, že tam se nebudou ženit ani vdávat, nevylučuje tím, že ti, kdo byli na zemi spojeni láskou (charitou), budou spojeni i v nebi.
Naopak právě proto, že láska zůstává navěky a nikdy nepomine (1 Kor 13, 1), v ráji budou svazky lásky ještě více zdokonaleny.
Milost neruší přirozenost, ale přivádí ji k plnosti.
Proto, i když v tomto pozemském životě i ti nejbližší lidé někdy působí obtíže, na věčnosti se to už nikdy nestane.

 2.Na věčnosti v ráji budou všichni pociťovat navzájem velikou a věčnou přitažlivost jeden k druhému, i ti, kteří zde na zemi vůči sobě zakoušeli vzájemnou antipatii.
Vzpomínka na minulost nebude důvodem k rozpakům ani k hanbě, protože všichni budou s laskavou radostí zasaženi proměnou, kterou uskutečnilo milosrdenství Páně, a budou ho navěky chválit a děkovat mu za to, že po tolika rozporech uskutečnil věčné a podivuhodné společenství.

 3. Ptáš se mě, jakou podobu by mohli mít?
Přepisuji ti, co říká svatý Tomáš Akvinský:

„Podmínky, v nichž se obecně ocitnou všechna těla vzkříšených, jsou čtyři.

1 – První se týká totožnosti těl zemřelých. Vzkříšeno bude totéž tělo, se stejnou tělesností a se stejnými kostmi, jaké máme nyní,i když někteří tvrdili, že současné tělo se rozloží a nevstane z mrtvých. Toto tvrzení však odporuje tomu, co říká Písmo svaté, které naopak potvrzuje, že mocí Boží vstane k životu totéž tělo, které máme nyní. Říká totiž Job: „I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím.“ (Job 19,26)

2 – Druhá se týká jejich stavu.
Těla vzkříšených budou v jiném stavu než nyní, protože jak těla blažených, tak těla zatracených budou neporušitelná, jelikož dobří budou navždy ve slávě a zlí navždy v trestu. Potvrzuje to svatý Pavel v již citovaném textu: Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. (1 Kor 15,53). A jelikož tělo bude neporušitelné a nesmrtelné, po vzkříšení nebude potřebovat potravu ani užívání pohlavnosti, jak sám Ježíš zjevil: Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. (Mt 22,30). Tato pravda je v rozporu s vírou Židů a muslimů a naznačuje ji také Job, když říká, že kdo sestoupí do podsvětí, již nevystoupí a nikdy se nevrátí do svého domu (Job 7,9–10).

 3 – Třetí se týká jejich tělesné úplnosti.
Jak dobří, tak zlí vstanou s tělesnou celistvostí, která náleží k dokonalosti lidského těla. Tehdy již nebude ani slepý, ani chromý, ani žádná jiná tělesná vada. Apoštol totiž říká, mrtví budou vzkříšeni jako neporušitelní (1 Kor 15,52).

4 – Čtvrtá se týká jejich věku.
Všichni vstanou, jako by jim bylo dvaatřicet nebo třiatřicet let, což je věk dokonalosti. Důvodem je to, že ti, kteří tohoto věku ještě nedosáhli, neměli dokonalý věk, a staří jej již ztratili. Proto budou mladým lidem a dětem přidány roky, které jim chybí k dosažení dokonalého věku, zatímco starým bude tento věk navrácen. Říká to svatý Pavel, když prohlašuje: „dokud všichni nedospějeme k jednotě víry a poznání Syna Božího, k dokonalému lidství, k míře plnosti Kristovy. “
(Ef 4,13) (Komentář k Apoštolskému vyznání víry)

 4. Ptáš se dále, zda jsou duše zcela odděleny od pozemského života.
Vůbec ne, protože láska (caritas) se u nich nachází ve stavu dokonalosti, a proto nám z ráje pomáhají svou přímluvou. Naopak, protože následují Beránka, kamkoli jde, musíme věřit, že jsou spolu se svatými vždy a všude s Pánem a že k nám mají stále plnou lásku. Svatý Řehoř Veliký říká, že „svaté duše, protože v mysli Boží niterně nazírají, vidí vše, co se děje na zemi “(Moralia, 22,21).
Svatý Augustin vyjádřil před svatým Řehořem jiný názor. Připomínaje, že Pán slíbil králi Joziášovi, že zemře dříve, než uvidí pohromy, které měly přijít na jeho lid, vyslovil v pochybné formě, že svatí na onom světě snad nevidí to, co se děje na zemi.
A takto se vyjadřuje svatý Tomáš:
„Avšak svatý Augustin mluví v pochybné formě; vždyť předem dodává: „každý ať si vezme, jak chce, to, co říkám “. Naproti tomu svatý Řehoř tvrdí, jak je patrné z onoho výroku: „nelze bezvýhradně věřit… “
Zdá se proto správnější držet se spolu se svatým Řehořem toho, že duše svatých, které jsou v blaženém patření na Boha, poznávají všechny současné události tohoto světa.
Jsou totiž postaveny na roveň andělům; o nichž také svatý Augustin tvrdí, že neignorují to, co se děje mezi živými. Protože však mají dokonalejší přilnutí k božské spravedlnosti, nezarmucují se nad osudy živých a neúčastní se jich, leda v případech, kdy to vyžadují ustanovení této božské spravedlnosti.
(Summa theologica, 89, 8)
A protože jsou plny lásky, přicházejí nám na pomoc svými modlitbami a svými zásluhami.

 5. Svatý Tomáš dále říká:„ Jejich modlitby mají účinnost vyprošovat [milosti] na základě jejich dřívějších zásluh a proto, že jsou Bohu milí.“ (Summa theologiae, II–II, q. 83, a. 11, ad 1).
A dále: „Ačkoli se svatí v nebi již nenacházejí ve stavu, v němž by mohli zasluhovat pro sebe, přesto mohou zasluhovat pro druhé, nebo spíše mohou druhým pomáhat na základě zásluh, které si získali dříve; neboť již za života si zasloužili, aby jejich modlitby byly po smrti vyslyšeny.“ (Summa theologiae, Supplementum, q. 72, a. 3, ad 4).
Proto je velmi užitečné a plodné je ctít a obracet se k jejich přímluvě.

 6. Ptáš se, zda existují domy postižené působením zlých duchů, nebo zda se posedlost týká pouze lidí.

Evangelium dosvědčuje, že lidé i zvířata mohou být posedlí nebo sužovaní démony.
Totéž může postihnout i obydlí, neboť démon může působit na zemi i ve vzduchu.
Svatý Tomáš říká, že Bůh „dopustil, aby démoni, které vyhnal, působili škodu na tělech a majetku lidí, a to k užitku jejich duší, totiž k jejich poučení “.
Svatý Jan Zlatoústý říká, že Kristus „dovolil, aby démoni vstoupili do vepřů, nikoli proto, že by je o to prosili “, ale z těchto důvodů:

• za prvé, aby lidem ukázal, jakou škodu jim démoni působí;
• za druhé, aby se všichni naučili, že démoni nemohli vstoupit ani do vepřů bez jeho dovolení;
• za třetí, aby ukázal, že v lidech by mohli způsobit horší zla než ve vepřích, kdyby lidem nepřispěchala na pomoc Boží prozřetelnost.

Ze stejných důvodů dovolil, aby byl člověk, který byl vysvobozován z moci démona, po krátký čas trýzněn, ačkoli jej od tohoto utrpení ihned osvobodil.
Tím se rovněž ukazuje, podle svatého Bedy, že „když se po hříchu snažíme obrátit k Bohu, býváme napadáni démonem novými a většími nástrahami; a činí tak buď proto, aby nás odradil od ctnosti, nebo aby se pomstil za své vyhnání “
(Summa theologiae, III, q. 44, a. 1, ad 4).

 7. Nakonec se ptáš, zda „je po smrti duše svobodná jít, kam chce “.

Po smrti nastává soud.
Po soudu následuje rozsudek: nebe, očistec, peklo.

Duše, které jsou v nebi, nemají potřebu jít sem či tam, protože v Bohu je veškeré dobro a mimo Boha není žádné dobro.
Duše, které jsou v očistci, jsou podřízeny Boží vůli.
Není vyloučeno, že jsou očišťovány na těch místech, kde se dopustily hříchů.

Svatý Tomáš píše:
“Druhé místo pro konání očistce je to, které je uděleno na základě zvláštního dovolení. A tak se čte o některých, kteří byli trestáni na různých místech: buď k poučení živých, nebo k pomoci zemřelým, aby – když se jejich utrpení stalo známým živým – byla jejich muka zmírněna přímluvami církve. “
(Supplementum, otázka o očistci, 2)

Peklo je naproti tomu stavem věčného trestu, z něhož není možné vyjít.

 Srdečně tě zdravím, pamatuji na tebe před Pánem a žehnám ti.
otec Angelo

Questo articolo è disponibile anche in: