Dotaz
Jestliže nás Bůh miluje, proč si pak v praxi – a nejen já jako věřící, ale také a především lidé vzdálení Bohu – myslí pravý opak? Jistě, věčný život a všechno ostatní kolem, ale štěstí by přece mělo začínat už zde.
Osobně, ale i obecně, vidím jako skutečné zlo – nebo jedno z mnoha, která v naší společnosti existují – cynismus: společnost, která se postupně z prostoru sdílení a porozumění v krátké době proměnila v pokryteckou společnost, stále méně ochotná snášet nejslabší ve společnosti. Stačí si uvědomit, jaké panuje klima vůči cizincům a bezdomovcům nebo Romům – a možná zítra to budou nemocní a tak dále. Nevím proč, ale vidím mnoho analogií s tím, co později vedlo k fašismu nebo, ještě hůře, k nacismu.
Přesto jsou lidská svědomí ovládaná jakousi mediální diktaturou, která nás nutí věřit v demokracii, ačkoli jí ve skutečnosti není; a právě tato diktatura vede lidi k niterné, až viscerální nenávisti vůči bližnímu, často vůči těm, o nichž nás křesťanská nauka učí, že jsou „maskou“ Boha. Jde tedy o společnost protikřesťanskou, protože se za ní skrývá hluboká nenávist vůči Bohu, byť zahalená do zdvořilých způsobů.
Ptám se, proč Bůh působí, jako by byl stále tím velkým nepřítomným, nebo jako by si prostě hleděl svého. Upřímně řečeno: různé „podivné“ jevy, jako je tančící slunce nebo jiné podobné věci, mě osobně vůbec nezajímají. Mnohem raději bych viděl, aby Bůh konkrétně zasáhl ve prospěch těch, kteří jsou v nouzi; protože jestli čeká, že to uděláme my, tak se toho asi jen tak nedočká.… a přece…A když se pak podívám na to, jak mnozí svatí skončili, nemohu skrývat velký strach a zděšení: Edith Stein, Jacinta a František, Bernadetta Soubirousová, svatá Maria Goretti… zkrátka, bude Bůh vždy takový? Nemohl by být trochu více odpovídající našim lidským potřebám a vyhnout se strašlivým krutostem, které mne osobně otřásají? A jestli jsme všichni povoláni ke svatosti, ale svatost znamená takovéto strašné konce, je jasné, že náboženství nepřitahuje… Řeknu vám pravdu: někdy mi křesťanství připadá téměř jako forma sebepoškozování. Možná jsem jen malá bytost, ale přál bych si Boha více odpovídajícího mým měřítkům a myšlenkám.
Když se například dějí zázraky – tehdy vidím Boha, který mne utěšuje. A konečně příběh jednoho dítěte, které v Lurdech zázračně znovu nabylo zraku, a přitom má sestřičku s postižením: zde vidím pravou Boží lásku. Proč se to však neděje vždy?
Děkuji vám, pokud mi budete chtít odpovědět.
Odpověď kněze
Drahý příteli,
1. možná je pojem, který sis o Bohu vytvořil, poněkud příliš pohanský (aniž bych chtěl říci prostě pohanský): Bůh, který stojí v pozadí a když lidé potřebují, podá pomocnou ruku.
Tento názor vyjadřuješ také následujícími výroky: „ přál bych si Boha více odpovídajícího mým měřítkům a myšlenkám. Když se například dějí zázraky – tehdy vidím Boha, který mne utěšuje. A konečně příběh jednoho dítěte, které v Lurdech zázračně znovu nabylo zraku, a přitom má sestřičku s postižením: zde vidím pravou Boží lásku. Proč se to však neděje vždy? ”
Ale Bůh zjevený Ježíšem Kristem takový není.
2. Bůh nás má rád. Ale dobro, které nám dává, přizpůsobuje vyššímu a trvalejšímu dobru, bez něhož jsme zcela ztraceni.
Toto dobro je dobro svatosti a života věčného.
Bůh nás miluje jako Bůh a proto nám dává dobro, které je tak veliké, jak je veliký On sám. Toto dobro je On sám v životě přítomném i na věčnosti.
Řeknu ti zcela osobně, že pro mne je tím nejdůležitějším zakoušet Boží přítomnost skrze posvěcující milost.
Těším se, když ke mně Bůh mluví, když mi sděluje sám sebe, když mě osvobozuje od mých hříchů a dává mi sílu začít novou cestu.
3. Ježíš vykonal mnoho zázraků; vykonal je však jako znamení jiných skutečností, nesrovnatelně větších. A i dnes, když se dějí zázraky, Bůh odkazuje na větší zázraky, nadpřirozeného řádu, které se odehrávají uvnitř duší.
Například: nebral bych na lehkou váhu tanec slunce ve Fatimě. Bůh takovým zázrakem korunoval velmi důležitá poselství. 13. července viděli tři pastýřci duše sestupující do pekla. Bylo jim řečeno, že mnoho lidí se zatracuje, protože není nikdo, kdo by za ně modlil a činil oběti.
Toto poselství je velmi důležité. Tanec slunce na to odkazuje. Mnozí si tehdy mysleli, že končí svět, cítili bolest v srdci, vyznávali své hříchy nahlas a změnili svůj život.
Zkus si představit, co člověk cítí, když vidí, že je na pokraji propasti do pekla! Nemyslím si, že by bylo mnoho prostoru pro legraci.
Jan Pavel II. říkal, že dnes mnoho lidí žije lhostejně ke svému věčnému osudu.
4. Pokud jde o tebe: například, jak dlouho už nebyl u zpovědi? Zdá se ti jako maličkost nést tíhu vlastních hříchů? Nemyslíš, že největší dobro spočívá v bytí a žití v milosti Boží? Ježíš řekl: „ Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? “ (Mt 16,26).
5. Co se týče svatých, děláš velké nedorozumění: myslíš si, že jsou nešťastní. A přesto jsou nejšťastnější na tomto světě. Přítomnost svaté Bernadetty dávala velký pokoj celé komunitě.
František a Jacinta zemřeli brzy, ale šli přímo do ráje.
Jejich předčasnou smrtí Bůh dal velikou lekci: i děti mohou být svaté.
Maria Goretti, lidsky řečeno, zemřela špatně. Ale k čemu to slouží?
Bůh nám chtěl ukázat, že cudnost je veliké dobro a že Boží milost je dobro ještě vyšší – takové, které stojí za jakoukoli oběť, jen abychom je uchovali.
Navíc Maria Goretti ihned získala velmi vysoké místo v ráji. A drží si ho po celou věčnost. Ty s ní cítíš soucit: ale dostaneš štěstí a věčnou slávu, kterou ona má?
Ty ani já si nejsme jisti, zda půjdeme do ráje, ani zda získáme velmi vysoké místo.
Edith Stein šla zemřít pro svůj lid, jak sama řekla své sestře ve chvíli, kdy byla zatčena.
I kdyby nebyla řeholnicí, byla by stejně zabita, protože takový byl osud Židů během nacismu.
Její velikost spočívá v tom, že učinila ze svého života oběť spojenou s Kristovou obětí pro spásu světa. Připadá ti to málo? Vidíš, zde jsme na jiné úrovni, zcela odlišné od pohanské.
Děkuji ti, že jsi mi napsal. Doufám, že jsem ti pomohl vidět věci z jiného horizontu, toho pravého, horizontu svatosti a života věčného.
Slibuji ti modlitbu a žehnám ti.
otec Angelo
