Dotaz

Drazí přátelé dominikáni,

během jedné pouti se v těchto dnech diskutovalo o následující otázce: když jde o muže nebo ženu, kteří jsou rozvedeni a žijí spolu, aniž by žili v zdrženlivosti, snažil jsem se vysvětlit – bez jakéhokoli odsuzování – že v takové situaci nemohou přistupovat ke Eucharistii, protože se nacházejí ve stavu hříchu. Nejde přitom o nějaký legalismus, ale o samotná slova Ježíše, který v Matoušově evangeliu, myslím v páté kapitole, mluví o cizoložství v srdci a o tom že rozvod nedává právo spojit se s jiným mužem nebo ženou.

Reakce byly velmi tvrdé, i když jsem vysvětloval, že i dva lidé, kteří spolu žijí, mohou přijímat Eucharistii, pokud se zdržují manželského soužití.

Prosím, mohl byste lépe vysvětlit samotné jádro problému?

Vysvětloval jsem, že církev rozvedené neodmítá, ale nemůže odporovat Ježíšovi ani samotnému magisteriu, na němž stojí naše nauka.

Děkuji,

Mauro

Odpověď kněze

Milý Mauro,

1. Na vlastní zkušenost jsi zakusil to, co naši biskupové často říkají: že dnes je velmi rozšířená náboženská negramotnost.

2. Žádáš mě, abych objasnil podstatu problému.

Udělám to hned tím, že vyjdu z toho, co je Eucharistie a jaké jsou její účinky.

3. Eucharistie je svátost, která obsahuje tělo, krev, duši a božství Ježíše Krista.

4. Vlastním účinkem Eucharistie je naše proměna v Krista, jak učí svatý Tomáš Akvinský.

5. Eucharistie je tedy božský pokrm, který je dán proto, abychom zůstávali věrní svým povinnostem a dospěli k posvěcení.

6. Ale kdo zničil své předchozí platné manželství, aby mohl žít s jinou osobou, jakou věrnost v dobrém i zlém projevuje vůči tomu, kdo byl nespravedlivě opuštěn?

Jakou sílu chce přijímat od Pána, když ve skutečnosti pokračuje ve zradě?

Není to snad rozpor?

7. Někdo by mohl říci: ale já jsem byl nespravedlivě opuštěn. Nemám právo znovu si založit rodinu?

Chápu drama člověka, který je opuštěn a zrazen, zvláště když v den svatby uzavřel tak slavnostní a nerozlučitelnou smlouvu věrnosti – v dobrém i zlém.

Přesto je Eucharistie dána proto, aby člověk žil ve věrnosti i v těžkostech.

Právě tak se člověk přibližuje Kristu a připodobňuje se mu, protože on zůstává vždy věrný, i když ho lidé zrazují.

8. Jsem si jistý, že ty jsi mě pochopil.

Nevím však, zda by mě pochopili i tví spoludiskutující.

Hlavní důvod je ten, že se zapomíná na naše povolání k posvěcení: lidé se dívají, soudí a žijí pouze v horizontu tohoto pozemského života.

Bůh není úplně zapomenut, ale hledá se jen jako pomoc v obtížích. Už není tím, komu se máme připodobňovat ve svatosti a ve společenství života.

Musíme se mnoho modlit.

Modlitba má také tu sílu, že činí srdce otevřenými k naslouchání tomu, co Bůh říká.

Srdečně tě zdravím, pamatuji na tebe v modlitbě a žehnám ti.

Otec Angelo

Questo articolo è disponibile anche in: Italština Němec Ruština